Jdi na obsah Jdi na menu
 


Japan Self-Defense Forces (JSDF)

 

V Japonsku armáda jako taková neexistuje. Jen jednotky pro obranu. Mírová ústava (Peace Constituion) přijatá v roce 1947 v článku 9 výslovně jakékoli vojenské síly zakazuje a to navždy. Nicméně znění ústavy je jedna věc a skutečnost jiná. Japonsko dnes má jednu z nejsilnějších armád na světě, i když se drží znění ústavy a v názvu vojenských sil je vždy zdůrazněno, že jde o síly obranné. Ty totiž ústava výslovně nezakazuje.

 

PARADOXNÍ SITUACE

Vojenské síly japonského obranného námořnictva jsou vybaveny 50-ti torpédoborci a 21 ponorkami, z toho 16 ti operačních. Představují tak čtvrté nejsilnější vojenské námořnictvo na světě - po USA, Velké Británii a Rusku. Navíc Japonsko patří mezi tři země světa, které vydávají na zbrojení nejvyšší podíl HDP.
Po více než půlstoletí se o tomto paradoxu taktně mlčelo. Největší ticho vládlo v samotném Japonsku. Zpočátku se nepletlo do válek ani nikde nezasahovalo. Jeho příslušníci byli vysíláni pouze do záchranných akcí například k likvidaci následků přírodních katastrof - třeba zemětřesení či povodní.
Situace se zásadně změnila začátkem devadesátých let minulého století, když Japonsko začalo posílat své vojáky jako příslušníky vojenských mírových sil do světa - konkrétně do Kambodže a Mosambiku. Po zářijovém tzv. teroristickém útoku, jak údajně tvrdí vláda USA na budovy Obchodního centra v New Yorku v roce 2001 poskytla Japonská armáda své zásobovací tankovací lodě a jejich ozbrojený doprovod válečným lodím koalice v Indickém oceánu. Po americké invazi do Iráku v roce 2003 se Japonsko přidalo na stranu koalice, i když vzhledem k počtu vyslaných vojáků šlo spíše o pomoc symbolickou. Tehdy v lednu vyslalo Japonsko dalších 550 mužů do Samawy v jižním Iráku. A následně v březnu vyslali Japonci do Iráku třísetčlennou speciální jednotku, která je doslova unikátní na světě. Je určena pro boj s terorismem a její silnou stránkou je využívání japonských bojových technik.

 

ANO, NEBO NE?

V Japonsku se rozpoutala diskuse. Jaké vojsko země vlastně chce a potřebuje? Zůstane u obranného vojska alespoň na papíře, nebo i oficiálně změní jeho tvář a vyhlásí veřejně, že má čtvrtou nejsilnější armádu světa výborně vycvičenou, která už delší dobu zasahuje na místech vojenských konfliktů.
Do značné míry to záleží na veřejném mínění. Nejnovější průzkumy ukazují, že 60 procent Japonců si ani dnes nepřeje klasickou armádu a nechce změnu ústavy, kterou by se zrušil článek 9 zakazující armádu navždy.
Bývalý ministerský předseda Koizumi byl nakloněn přeměně armády ve funkční bojovou sílu. Jeho popularita však tehdy prudce klesla z 80 na pouhých 40 procent za jediný měsíc. Uškodila mu právě jeho podpora Bushových vojenských akcí. Na červnovém Summitu představitelů G8 totiž přislíbil bez porady s parlamentem účast japonských jednotek v mnohonárodních silách v Iráku i nyní, po předání moci Iráčanům.

 

VÝCVIK A PSYCHOLOGIE

Vojenská akademie Etajima

V každém případě bez ohledu na název a poslání má Japonsko perfektně vycvičené vojenské síly. Například na akademii Etajima se přijímají jen graduovaní vysokoškoláci s tituly, s nejlepšími výsledky a z nejlepších univerzit. A ještě z takových zájemců s požadovanými kvalitami se tam dostane ze čtyřiceti jeden. Jsou vzdělaní, inteligentní, mají přehled. Japonská armáda je jedna z mála, která ve svých řadách má i lidi zběhlé v literatuře, uměních a historii.
Možná právě ta historie působí určité potíže. Během prvního týdne pobytu na akademii patří k povinnostem posluchačů navštívit vojenské muzeum, které je přehlídkou slávy absolventů této akademie od jejího založení v roce 1869 do konce druhé světové války. Každý třetí absolvent padl v boji. Mnoho z nich jako sebevražední kamikadze. O těch je tu velmi mnoho. Průměrný věk devatenáct až dvacet let. Jsou tu jejich dopisy na rozloučenou před sebevražednou misí psané dokonalou kaligrafií, mnohdy vlastní krví či na japonské vlajce, v nichž se s rituální zdvořilostí omlouvají rodičům za to, že v rozporu se zvyklostmi umírají dříve než oni.
Povinná návštěva tohoto muzea zasahuje každého člena akademie. Většina z nich dostává pocit, že musí splnit určité poslání, že je součástí slavné japonské armády. Řada z nich na otázku, co si myslí o kamikadze, po návštěvě muzea odpovídá, že je to krásná smrt, kterou by neváhali podstoupit. Japonský vojenský duch, který zplodil samuraje a kamikadze, opět ožívá.


TRADICE A SOUČASNOST

Akademie Etajima byla vybudována v roce 1869 podle britského vzoru námořní akademie. Důstojníci byli a jsou dodnes vedeni k britskému gentlemanství. Hlavní budova je ve starém elegantním georgiánském stylu a dokonce vybudovaná z cihel dovezených z Velké Británie. Současný duch výcviku je však ryze japonský. Pěstují se tu především japonské bojové sporty a na pokojích visí plakáty filmu Poslední samuraj s Tomem Cruisem. Většina účastníků představení viděla mnohokrát.
Tvrdá fyzická příprava je samozřejmostí. Odborníci tvrdí, že se vyrovná speciálním americkým jednotkám. Navíc je tu ale sebekázeň a pěstování sebeúcty zcela v rozporu s americkým systémem. Každý člen této vojenské akademie poctivě před spaním probírá Pět úvah, které jsou dokonce tištěny ve staré japonštině a bez nichž se samuraj, kamikadze, ale ani dnešní japonský důstojník neobejde. Každý den si odpovídají na otázky:

1. Neprovinil ses proti upřímnosti?
2. Nemusíš se hanbit za svá dnešní slova či skutky?
3. Nepostrádaly tvé činy nadšení?
4. Vyvinul jsi pokaždé nejvyšší možné úsilí?
5. Nebyl jsi v ničem líný?

Jsou to otázky na tělo vyžadující pokoru a upřímnost. Nejlepší základ pro jakoukoli misi. Japonsko už má vynikající armádu, i když oficiálně ji vlastně vůbec nemá.

Obrazek

 

 

 

 

 

 

Článek byl aktualizován a mírně upraven ze stránky: www.japonsko.tnet.cz 

Protože lepší článek bych těžko napsal.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář